NEUROCEPCE: VNÍMÁNÍ PROSTŘEDÍ

Neurocepce je automatická funkce nervového systému, která detekuje a reaguje na změny v prostředí. Je to podvědomý proces, který probíhá mimo naši vědomou pozornost.

Nervový systém neustále monitoruje prostředí kvůli změnám, které by mohly být potenciálně škodlivé. Tento proces je známý jako detekce hrozeb. Když nervový systém detekuje potenciální hrozbu, spustí sérii reakcí, které nám pomáhají hrozbu vyhnout nebo před ní uniknout.

Prvním krokem v detekci hrozeb je známý jako senzorický vstup. To je, když smysly těla (zrak, sluch, čich, hmat a chuť) sbírají informace o prostředí. Tyto informace jsou poté odeslány do mozku, kde jsou zpracovány.

Pokud mozek určí, že existuje potenciální hrozba, aktivuje reakci boje nebo útěku. Toto je přežitkový mechanismus, který připravuje tělo buď k boji s hrozbou, nebo k útěku před ní.

Reakce boje nebo útěku je řízena amygdalou. To je malá, mandlovitá struktura nacházející se v mozku. Amygdala je zodpovědná za zpracování silných emocí, jako je strach a úzkost.

Když je amygdala aktivována, spustí sérii změn v těle. Tyto změny zahrnují zvýšení srdeční frekvence, krevního tlaku a dýchání. Tělo také uvolňuje stresové hormony, jako je adrenalin a kortizol. Tyto hormony připravují tělo k akci.

Reakce boje nebo útěku je přežitkový mechanismus, který se vyvinul v průběhu času. Je navržen tak, aby nám pomohl vyhnout se nebo uniknout nebezpečným situacím. Může však být také spuštěn v reakci na neohrožující situace, například když nás překvapí hlasitý zvuk.

V některých případech může reakce boje nebo útěku vést k úzkosti a panice. To se může stát, když tělo vnímá hrozbu, která ve skutečnosti není přítomna. Může se to také stát, když je reakce nepřiměřená skutečné hrozbě.

Úzkost a panika nejsou samy o sobě škodlivé. Mohou však narušovat náš život. Proto je regulace nervového systému tak důležitá: pomáhá zajistit, aby reakce boje nebo útěku byla aktivována pouze tehdy, když existuje skutečná hrozba.